Dávná historie Vratislavského domu

• 1520 dům patřil Sládkovi Hrdému
• 1555 je jako majitel uveden Beneš Frankys
• 1562 původní dřevěný dům vyhořel jako i ostatní domy při zničujícím požáru Třeboně; z původního domu zůstalo pouze staré románské zdivo v srdci budovy.
  A právě v této době se vynořuje šlechtický rod Vratislavů z Mitrovic, který za výhodných podmínek získává strategický pozemek naproti zámku, na kterém Vratislavové postavili svůj renesanční Vratislavský dům.
• 1607 jsou bratři Vratislav, Václav a Vilém povýšeni do panského stavu. V témže roce uzavírá Adam Vratislav z Mitrovic výhodný sňatek s Barborou Rúthovou, čímž se Vratislavové stávají majiteli vesnice Dírné asi 40 km severně od Třeboně, kterou obývají příslušníci jejich rodu dodnes.
• 1609 rod Vratislavů záhadně mizí z Třeboně. Z doby Vratislavské (1562 – 1609) pochází dochované tyto renezanční prvky:
  - pozůstatek zděného půlkruhového loubí na pilastrech vpravo dole v průčelí (není průchozi)
  - renesanční křížové klenby ve sklepení
  - renesanční křížové klenby s lunetami a hřebínky v přízemí
  - fragmenty renesanční sgrafitové omítky pod stávající omítkou
  - systém arkád a nik ve zdi k sousednímu domu na náměstí
  - první nika v přízemí od vstupu nejspíš sloužila jako vchod do sousedního domu
  - první arkáda v 1. patře poblíž průčelí domu spojovala dům s domem sousedním
  - dvě niky v 1. patře sloužili k prosvětlení vnitřní střední partie domu
  - renesanční šťít rozdělený na 2 vlaštovčí křídla a za ním dvě sedlové střechy z nichž levá byla větší a pravá menší;ty se nacházejí značně ohořelé pod dalšími úpravami
• 1609 střídá Vratislavy další nižší šlechtický rod Ruthardů Mirotických z Malešova, který na náměstí vlastnil již vícero nemovitostí včetně tzv. Ruthardovského domu. Nový majitel, Jan Ruthard Mirotický z Malešova, byl příbuzným Mikuláše Rutharda z Malešova, posledního z trojice slavných třeboňských rybníkářů. O 9 let později v pohnutém roce
• 1618 znovu zachvátil Třeboň ničivý požár a Vratislavský dům vyhořel společně s celým městem a písemnými záznamy z této doby
• Krátce po bitvě na Bílé hoře odolávala vzbouřená stavovská Třeboň obléhání pasovských vojsk generála Marradase až do února r. 1622, kdy se vyhladovělí Třeboňané vzdali
• 1623 Ruthardové dokázali již v tomto roce opravit štít domu, následně pokračovali v renovaci domu
• 1629 převedl ve své závěti Ruthard Vratislavský dům na svou ovdovělou choť, paní Ludmilu Mirotickou, aby podělila sebe a nezletilé děti. Paní Ludmile se znovu provdala.
  1640 Ludmila přežila strašnou morovou epidemii
• 1651 proběhl dědický spor Ludmily s vlastním synem; Ludmila následněě prodala dům Matyáši Pirglerovi.
• 1656 kupuje dům Tobiáš Prattenberger za 1350 kop míšenských
• 1672 Tobiáš Prattenberger dům v dosti požkozeném stavu prodává Janu Kazilovi, měšťanovi a spoluradnímu třeboňskému, který jej opravil a zvelebil. Z doby 1672 – 1700 pochází dochované prvky pozdně renesanční nebo raně barokní:
  - po navýšení sousedního domu nebylo možné prosvětlovat dům arkádami ve společné zdi a tak byly zřízeny střešní osvětlovací vikýře se zamřížovanými okny. V partii podkroví se dochovaly obě kované mříže a současná okna jsou na místě oken dřívějších.
  - kamenný portál vzadu na dvorku
• 1710 se domu ujímá Melichar Cibuška za 1000 zlatých rýnských.
• 1723 další požár se postaral o následnou úpravu domu a štítu na barokní.
• 1740 vdova Terezie Cibušková prodala dále vylepšený dům svému zeti Filipovi Thurnerovi za 2000 zlatých rýnských. Z doby 1723 – 1740 pochází dochované barokní prvky :
  - zbytky barokních terakotových nátěrů pod stávající omítkou
  - přístavek v zadní části domu
  - zpevnění zadního štítu dvěma podpěrovými sloupky a zpevnění rohů
  - zeď v 1. patře předělující místnosti mezi zdvojeným a jednoduchým oknem
  - stávající využití okenních prostorů a typ oken včetně šambrán okolo nich (okna v průčelí bývala do té doby vyšší, některá okna v ulici bývala slepá)
  - průchod ze sousedního loubí byl zazděn a průčelní oblouk zúžen
• 1742 vdova Ludmila Thurnerová, rozená Cibušková, postoupila dům svému druhému manželovi Josefu Schatzovi.
• 1773 dům získal Karel Solberger, a to za pouhých 1400 zlatých rýnských, což nasvědčuje, že dům nebyl příliš udržován.
• 1781 opět zasáhl zhoubný požár dům spolu se středem města. Z doby 1781 – 1800 pochází dochované klasicistní prvky:
  - opravený štít
  - klasicistní krov a systém komínů
  - klasicistní stropy nad celým 1. patrem, které vydržely téměř sto let až do příští rekonstrukce
  - klasicistní dveře s původním kováním, které jsou vsazeny do kameného portálu vzadu na dvorku
  - zaslepení první niky v přízemí od vstupu, která do té doby mohla sloužit jako vchod do sousedního domu
  - nový vchod z náměstí, který lemuje původní kamenné ostění a stoupají k němu původní kamenné schody.
  - dřevěná polychromovaná socha Nejsvětější trojice – Otce, Syna a Ducha svatého v průčelí domu
• 1808 převedla vdova Antonia Solbergerová dům v hodnotě 6.937 zlatých na svého syna Františka Solpergera, měšťana a obchodníka. Suma odpovídá státnímu bankrotu, ale i dobrému stavu nemovitosti. Poté dům opět postupně chátral.
• 1866 získal dům vskutku ambiciózní majitel – Antonín Břeský z Birkenfelsu. Hned téhož roku zazdil loubí, které navazovalo na loubí sousedního domu na náměstí a končilo v polovině průčelí domu. Soused, zakladatel Bertiných lázní a učitel, pan Hucek, své loubí následně také zazdil. Pan Antonín Břeský zahájil o rok později nákladnou historizující přestavbu celého domu, která vycházela z ideálů romantismu tehdejší doby. A právě tehdy nabyl v jádru renesanční dům svou historizující renesanční podobu, kterou si uchoval až dodnes. Pan Antonín po sobě zanechal mnoho dobrého včetně hřbitova u Sv. Alžběty. Na druhou stranu se zapletl s bankou, podlehl moci peněz a následně dlužil 58 000 zlatých; za tuto částku bylo možné pořídit osm takových domů na náměstí. Z doby 1867 – 1898 pochází dochované historizující romantické prvky:
  - bosaz, šambrany, cimbruri a větrna korouhvička, dále stylizovaná renesanční sgrafitová psaníček po celé fasádě
  - romantický štít stylizovaný jako zuby cimbuří s kovanou větrnou korouhvičkou, vodorovné podokenní římsy
  - sdružení oken do dvojic na boční straně
  - historizující točité schodiště včetně ornamentálního litinového zábradlí a kamenných gotizujících sloupů
  - ploché stropy s fabiony v 1. patře
  - kovaný závěs vývěsního štítu v průčelí

Komentář